Co byste měli vědět o coursingu

Kdysi, někdy kolem r. 1972, kdy coursing za umělou návnadou začínal, většina lidí, která se o něj začala zajímat, již dříve běhala se svými psy coursing za živou návnadou.
Jejich vlastní lovecké zkušenosti ovlivnily jak počátky stavby tratí, tak hodnocení rozhodčích. Tito lidé věděli, co je od psa požadováno, aby úspěšně ulovil zajíce a proto se rozhodli stavět takové tratě, které by napodobovaly skutečný lov a prověřily dovednost psa, jak by při skutečném lovu obstál.

Poté se coursing rozšířil i do oblastí, kde coursing za živou návnadou byl zakázaný či nepraktikovatelný a lidé, kteří předtím ještě nikdy skutečný lov zajíce psem neviděli, se pustili do stavění tratí a hodnocení běhů.
A od této chvíle se rozdíly mezi coursingem za živou návnadou a coursingem za umělou návnadou začaly zvětšovat a zvětšovat.
V živém coursingu běží zajíc i pes podle své vlastní vůle, každý svou dráhu a přestože oba poběží trochu odlišně, ve skutečnosti jsou všechny základy běhů stejné.
Tyto základní znaky se snažili tvůrci coursingu za umělou návnadou uplatnit ve svých návrzích tratí, které se však postupně vytrácely, což je škoda, protože dobře navržená trať může zjednodušit práci rozhodčích, urychlit jednotlivé běhy, snížit počet opakovaných běhů a zvýšit bezpečnost psů.

Pro lidi, kteří ještě nikdy neviděli skutečný lov, je vysvětlení na místě.
Ihned po startu vyběhne pes svou plnou rychlostí (vyjma Saluki) a jejich prvním cílem je předběhnout zajíce. Pokud však nejsou dostatečně rychlí, zajíc prostě uteče a vyhraje.
Nicméně obvykle jsou psi schopní předběhnout zajíce po dlouhém rozběhu, kde se unaví oni i zajíc.
K zajíci se přiblíží nejrychlejší pes a v tu chvíli zajíc začne kličkovat a protože je jeho váha nižší, dokáže měnit směr rychleji než pes. Pokaždé když zajíc zatočí, získává nad psem převahu.
To dává šanci druhému či třetímu psovi nadběhnout si. Tím, že si však střídají role psa, který štve a psa, který nadhání, jim moc nepomůže, poněvadž v tuto chvíli nemají ani vysokou rychlost ani dostatečnou obratnost.
V této části běhu totiž zajíc použije řadu kliček, aby prověřil psovu hbitost.
Zřídka kdy však udělá více než 6-8 kliček, během nichž je zajíc i pes stále více unavenější.
Pak se stane jedna ze dvou věcí:
buď se zajíc unaví nebo udělá chybu a je chycen
nebo dostatečně unaví psy, takže se může pokusit bez kliček utéct pryč.
Toto je závěrečná část běhu.
Psi jsou od přírody vedeni instinktem tento běh nevzdát, ale bývají příliš unavení na to, aby zahájili další útok, takže vidíte jak unavený zajíc běží před velmi unavenými psy, kteří jsou daleko za ním (a toto je bod, kde jsou Saluki výjimkou, protože právě v tuto chvíli začínají běžet naplno a vypadá to, že se to právě teď rozhodli brát vážně a ukazují své neobyčejné schopnosti).
Poslední část běhu prověřuje vytrvalost psů, kdy se vyčerpaní snaží donutit unaveného zajíce udělat ještě jednu kličku.

Pro většinu plemen platí že:

1. předvedou svou rychlost hned na začátku a tuto chvíli by měla být rychlost většinou hodnocena
2. obratnost psa je nejlépe demonstrována ve střední části běhu, kdy zajíc kličkuje
3. na konci běhu se projeví jejich vytrvalost

Co je tedy tak důležité na stavbě tratě pro coursing?
Jestliže je hned na začátku tratě spousta ostrých zatáček, nejrychlejší pes nedostane šanci ukázat svou největší rychlost, protože přebíhá rohy a ztrácí své vedení každou kladkou.
V okamžiku, kdy se dostane na rovinku, kde by mohl využít svou rychlost, může se naučit držet zpět v očekávání další kličky.
Může se navíc stát, že se na začátku zraní, protože právě tehdy dochází nejčastěji ke zlomeninám z přetížení.
Když mají psi možnost delšího vyběhnutí a mohou ze sebe vybít počáteční rychlost a horlivost, nebudou se pak přetěžovat při kličkování a snižují tím riziko svého zranění.
Psi, kteří byli právě vypuštěni, běží velmi intenzivně a jejich vyhodnocování situace není nejlepší.
Po vyběhnutí by klidně proběhli plotem s ostnatým drátem, zatímco později by si všimli hrozícího nebezpečí a bezpečně by se mu vyhnuli.
To samé platí o ostrých zatáčkách, kdy některá plemena psů jsou schopna zatočit tak silně, že si polámou nohy, což není zrovna žádoucí.
Pokud psi dostanou na počátku možnost demonstrovat jejich maximální rychlost, poběží pak pomaleji a rozumněji a zůstávají ve větší blízkosti zajíci, když začíná kličkovat.